Vznikl v Kanadě a USA. Původně to byly tříkolky pro dopravu v těžkém terénu. Postupně se začaly využívat jako pracovní stroje a kvůli lepší stabilitě dostaly čtvrté kolo. Nová kategorie nazvaná quad (vyjádření čtyř kol) neboli ATV (All Terrain Vehicle). Cosi, co oslovilo všechny, kteří mají rádi svobodu pohybu. Dobrodružství neprobádaného a nebezpečí neprostupného. Všechny hravé a neposedné.
Je to stroj, který v terénu začíná tam, kde automobily končí. Umožňuje bezpečně projet brody, bahno, pískové duny, sníh i hustý les. Bytelný rám a nosiče, bantamové nízkotlaké pneumatiky, pružná a pevná kapotáž, jednoválcový motor s velkým kroutícím momentem, pohon 4x4 a automat. To jsou znaky, charakterizující čtyřkolky.
Postupem času se vyvinuly dvě základní kategorie – sportovní a užitkové. Ty sportovní mají sekundární převod z motoru na jedinou hnanou zadní nápravu podobný jako motocykly – pomocí řetězu a rozety.
Ty užitkové, se stálým nebo připojitelným převodem 4x4, mají kardnanové hřídele
a podvozek podobný automobilům. Pro užitkové typy existuje spousta přídavných zařízení jako sněžné pluhy a frézy, pásové kity, kufry, přídavné sedačky, nosiče, ochranné rámy, navijáky, hledáčkové světlomety, závěsná zařízení a nákladní přívěsy, rukavice na řídítkách
a mnoho dalších užitečných maličkostí. Na užitkových čtyřkolkách jezdí lovci, horalové, lesníci, dřevaři, cestovatelé a pochopitelně i "hobíci". Na sportovních se závodí – i u nás
se jede pohár mistrovství ČR. Před několika lety byly zařazeny dokonce jako kategorie
do dálkového maratónu Rallye Dakar. Je to vynález, který osvobodil mnoho lidí
od nalinkovaných cest a ulehčil práci mnoha profesím. Čtyřkolky jsou originální, svým způsobem nebezpečné, praktické i bláznivé. Lidé je buď jednoznačně odmítnou, nebo jsou z nich bezvýhradně nadšeni. Ruku na srdce – jsou prostě úžasné!
Plzeňská dvanáctka
Přesněji řečeno, dvanáct kilometrů terénem kolem Plzně. Přesně tolik jsem měl na tachometru čtyřkolky Yamaha Grizzly 700, když jsem ji vracel kamarádovi Danovi Oplovi v jeho plzeňském centru. Tento fenomén Danovi učaroval už dávno a tak je zcela logické,
že fotografie z jeho ulítlých akcí už obletěly svět, že vyrábí vlastní české zlepšováčky a taky organizuje expedice na quadech. Když jsem přijel, počasí bylo na čtyřkolky ideální – mokrý sníh a teploty lehce nad nulou. Ohřát kafe a motory, dobrou helmu (ta je předpisová), motokrosové boty, chrániče a rukavice (to se vyplatí) a fičíme!
Poslední model Grizzly 700 je špičkou ve světě. Je to první čtyřkolka, která má posilovač řízení – vlastně řídítek. Plný automat, elektronické přiřazování pohonu 4x4, pomalé a rychlé "kvalty", zpátečka. Po krátkém přesunu po silnici (stroj je normálně na značkách) vjíždíme
na cosi, co připomíná vojenské cvičiště kombinované s rozbahněným motokrosem. Nádhera! Jdu do stupaček (ty jsou perfektně chráněné tak, aby se nohy nedostaly pod zadní kola)
a najednou sám sebe slyším, jak si řvu do helmy. Padesátikoňový motor jede jak z praku – najednou mám na cestě s vyjetými kolejemi sedmdesát. Uber, hochu, říkám si v duchu. Ale palec na páčce plynu si dělá co chce. Najednou je přede mnou takový hrbolek, taková malá mez, taková mezička. Taková mezní situace, protože jedu fakt dost rychle. Hup! Krásně jsem si skočil! Grizzly jede za mezí dál jak mezek. Zadní kola se zavlní v lehkém prokluzu, ale nerozhodí mě to a držím stopu. Stabilita podvozku mě mile překvapila. Pérování je měkčí, ale stavitelné. Nové zavěšení kol a tlumičů i nová ramena jsou znát. Nojo, čyřkolky jsou
už zase o generaci dál. To oceňuji zejména v partii příkrých terénních zlomů kombinovaných s bahnem a houževnatými šípkovými keři. Nohama se můžu pevně zapřít a plyn dávkuji spolehlivě neposlušným palcem. Paleček už se uklidnil, tělo dostalo první dávku adrenalinu
a absťák byl zažehnán. Stačí přehmátnout o tři centimetry a je přepnuto na 4x4. Medvídek šplhá jak malý tank, ohýbá keře, skáče a malými gejzíry stěhuje kaluže špinavé vody. V rychlých zatáčkám zkouším vysedání, které je jednou z nutností při jízdě na čtyřkolce. Nenaklopíš, nevysedneš, nezatočíš. Podvozek je fakt skvělý a tak se pouštím do lesa. Přepínám na pomalý režim, který má obrovskou sílu a utáhl by náklaďák. Nekecám
- v Hošticích na Stodole Michala Tučného jsem tahal čtyřkolkou po velkém dešti dodávky naložené zvukovou technikou z rozbahněné louky. Tady už je to jemná trialová citovka, vyvažování, manévrování mezi stromy. Pružné plasty blatníků se občas ohnou o kmen,
ale zase se vrátí do původní polohy. Poloměr otáčení je tak malý, že se dá projíždět i opravdu hustým lesem. Bytelný rám vpředu ohne slabší kmínky a křoví, které se za mnou zase narovná a zavře. Je to neuvěřitelná radost a pohoda!
Když se objevili Češi před dvaadvaceti lety s nepatrně upraveným sériovým vozem Liaz poprvé na startu Ralye Paříž-Dakar, nikdo je nebral příliš vážně. Od té doby jezdíme tento nejtěžší vytrvalostní maratón na světě pravidelně. "Mesieur Dakar" – Karel Loprais – ho při sedmnácti startech vyhrál už šestkrát v kategorii kamiónů, pětkrát byl druhý a jednou třetí. Máme úspěšné motocyklové jezdce a posádka Janáček-Zapletal letos dojela v kategorii automobilů jako první závodní česká posádka vůbec. Ale málokdo ví, že ve čtyřkolkách máme několik prvenství. Skromný Josef Macháček, bývalý motokrosový a hlavně endurový jezdec, Dakar na čtyřkolce dvakrát nedojel. Čtyřikrát ano – na prvním místě v kategorii quad! V historii Rallye Dakar je nejúspěšnějším jezdcem – čtyřkolkářem v kategorii Experimental. Má za sebou i první místa na Master Rallye v Rusku nebo na Rallye Dubai.
Technika jízdy na čtyřkolce je tak jiná a náročná, že v kombinaci s těžkým terénem a navigací je to v tomto těžkém závodě problém. Dojet do cíle u Růžového jezera se od roku 1992 pokoušeli mnozí. Ale až v roce 1997 dojel jeden Francouz.


