je země ležící v jižní Evropě na jihu Balkánského poloostrova a na ostrovech v Egejském, Středozemním a Iónském moři. Názvy Řecka ve světových jazycích mají tři různé původy, z latinského Graeci, které podle Aristotela bylo starověkým názvem Řeků. Dále Iónsko z řeckého toponymu Iónía a třetí podobou je Héllas podle mýtické předkyně Řeků Heleny. Jediný jazyk, který se odlišuje je gruzínština, kde se Řekům říká Berdzeni podle gruzínského slova „brdzeni“ – moudrý.
Řecko na severu hraničí s Albánií (282 km), Makedonií (246 km) a Bulharskem (494 km) a na východě s Tureckem (206 km). Mezi Řeckem a Tureckem leží Egejské moře, ze západu Řecko omývá Iónské moře a z jihu Středozemní moře. Celková délka pobřeží je 13 676 km. K Řecku patří okolo dvou tisíc ostrovů a ostrůvků, které jsou převážně v Egejském moři. Z větších ostrovů stojí za zmínku především Kréta ve Středozemním moři. Řecko je členskou zemí Evropské unie (od roku 1981) a NATO (od roku 1952). Řecko má 13 krajů rozdělených do 51 prefektur a 1 autonomní region. Zvláštní postavení má mnišská republika Agios Oros na poloostrově Athos. Počet obyvatel je okolo 11,5 milionů (Atény okolo 4 milionů obyvatel). Většina obyvatel (98%) vyznává řecké ortodoxní náboženství, jen asi 1,3% patří islámu. Úředním jazykem v Řecku je řečtina. Řecko je tržně orientovaná ekonomika se silným veřejným sektorem. Cestovní ruch je velmi podstatný, poskytuje vysokou část HDP a příjmy ze směnárenství. Řecko také platí za světového hráče v oblasti lodní přepravy (první v kategorii počtu vlastněných lodí a třetí v počtu lodí registrovaných na vlajku). Řecko je předním příjemcem pomoci Evropské unie (rovnající se 2,4% jeho HDP). Vývoz vyráběného zboží včetně telefonního vybavení a softwaru, potravin a paliv zodpovídá za velkou část zbytku řeckých příjmů. Problematická a mnohdy pohnutá historie země se projevila i v národním sloganu – Svoboda nebo smrt.
Země se skládá z rozsáhlé pevninské části na jižním konci Balkánu, Peloponésského poloostrova (odděleného od pevniny Korintskou úžinou) a početných ostrovů (okolo 3 000) včetně Kréty, Rhodosu, Euboea nebo Dodekanés či Kykladů v Egejském moři a také z ostrovů v Iónském moři. Řecko má více než 15 000 kilometrů pobřeží a pozemní hranice dlouhé 1160 kilometrů. Okolo 80 % země je tvořeno horami nebo kopci, což Řecko činí jednou z nejhornatějších zemí Evropy. Západní Řecko zahrnuje jezera a mokřady. Centrální horstvo Pindus má nejvyšší bod o výšce 2636 metrů nad mořem. Pindus může být také označen za prodloužení Dinárských Alp. Horské pásmo pokračuje prostřednictvím Peloponésu, ostrovů Kythera a Antikythera a končí na ostrově Kréta. (Ostrovy v Egejském moři jsou ve skutečnosti vrcholy podvodních hor, které kdysi byly prodloužením pevniny). Střední a západní část Řecka zahrnuje vysoké strmé vrcholy přerušované mnoha kaňony a ostatními krasovými útvary včetně roklin Meteory a Vikos. Hora Olymp je nejvyšším bodem Řecka ve výšce 2919 metrů nad mořem. Stejně tak je severní Řecko tvořeno dalším pohořím – Rodopy, nacházejícími se ve východní Makedonii a Thrákii. Toto území je pokryto rozsáhlými a hustými lesy jako například známá Dadia. Planiny se nacházejí hlavně ve východní Thesálii, střední Makedonii a Thrákii. Řecké klima je rozdělené na tři dobře definovatelné třídy – přímořské, horské a mírné. První zahrnuje mírné vlhké zimy a horká suchá léta. Zimní teploty vzácně dosahují extrémů, přestože příležitostně může sněžit I v Aténách, na Kykladech nebo Krétě. Horské se nachází hlavně v západním Řecku (Epirus, střední Řecko, Thesálie, západní Makedonie stejně jako ve středních částech Peloponésu jako je Achaea, Arkádie a části Lakónie, která s Alpami přímo sousedí). Konečně mírné pásmo se nachází ve střední a východní Makedonii, dále v Thrákii na místech jako jsou Komotini, Xanthi a severní Evros; s chladnými a sychravými zimami a horkými suchými léty. Stojí za zmínku, že Atény jsou umístěny na přechodovém území mezi přímořským a horským klimatem, což má za následek, že když se nacházíte v jižních čtvrtích, klima je přímořské, zatímco v severních čtvrtích je horské. Okolo 50% řeckého území je pokryto lesy s bohatě rozličnou vegetací, která se rozpíná od horských jehličnanů až k přímořskému typu vegetace. Řecké lesy jsou domovem posledním hnědým medvědům a rysům v západní Evropě stejně jako dalším druhům, jakými jsou mimo jiné například vlci, srnci, divoké kozy, lišky a divoká prasata.V moři kolem Řecka žijí tuleni, mořské želvy a další vzácní mořští živočichové.
Doprava a silnicePokud pojedete do Řecka autem, je dobré pamatovat na několik nezbytností a základních informací. Řidičský průkaz je samozřejmostí a je dobré mít i mezinárodní. Dále je třeba mít v pořádku technický průkaz, mít stvrzenku o emisích, mezinárodní poznávací značku České republiky a hlavně tzv. "zelenou kartu", tedy doklad o tom, že bylo uhrazeno zákonné havarijní pojištění motorových vozidel. Celní předpisy Řecka a ČR jsou shodné s předpisy Evropské unie. Zákaz dovozu a vývozu se týká uměleckých děl a historických památek velké hodnoty, zvířat a rostlin. Vyjímkou je platné povolení. Absolutní zákaz má vývoz, dovoz a vlastnictví a šíření drog a jiných omamných látek. Ideální trasa autem nebo na motocyklu od nás je Bratislava – Komárno – Kelebia – Bělehrad – Niš – Preševo – Evzoni – Thessaloniky. Je třeba se duševně obrnit hlavně proti bulharským celníkům, vyhlášených úplatkářstvím a svévolným systémem celního odbavování. Nutností je vízum přes Makedonnii a Srbsko, které je dobré si zajistit už v České republice. Na Srbsko je dobré se aktuálně informovat, protože někdy umožňuje v době sezony bezvízový styk. Řidiči i spolujezdci jsou povinni se při jízdě poutat. I když to tak na řeckých silnicích nevypadá, jezdci i spolujezdci na motocyklech jsou povinni mít při jízdě na hlavě přilbu. Nejvyšší povolená hranice alkoholu v krvi je 0,5 promile. Rychlostní limity jsou v obci 50 km/h (automobily) a 40 km/h (motocykly), Mimo obec 110 km/ (automobily) a 70 km/h (motocykly) a na dálnicích 120 km/h (automobily) a 90 km/h (motocykly). Po osobní zkušenosti bych řekl, že Řekové jezdí bezpečněji a slušněji než my. Někdy i svižněji. Na jezdce na motocyklech jsou zvyklí a i motorkáři se vždy snaží nějak se s auty na silnici "porovnat" a nebojovat. Na motorkách se jezdí hodně bez přileb, což je proti předpisům a hlavně nebezpečné. Řecká policie nedávno udělala velkou akci, kterou předem oznámila v médiích. Kontrolovala přilby. Kdo ji neměl, sebrali mu motocykl a odvezli. Dostal ho jen když přinesl přilbu a doklad, že si ji on jako osoba koupil. Bylo to svérázné, ale určitě účinné. Faktem je, že v letoviscích na pobřeží se jezdí pomalu a většinou na malých skútrech a že jsou to často cizinci, kteří si je půjčili v místních půjčovnách motocyklů. Ale o to víc by měli majitelé dbát i na bezpečnost a povinně k motocyklu dávat přilby. Tato osvěta ještě řeckým silnicím chybí a na jezdce je třeba dávat na silnici o to větší pozor. Řekové za volanty jsou sice temperamentní, ale v žádném případě se nechovají k cizincům tak agresivně, jak to někdy vidíme u nás. Cesta autem například z Prahy na Chalkidiki je dlouhá kolem 1500 kilometrů a v každém případě je zajímavá a pro ty, kteří rádi řídí a dívají se kolem sebe, může být velmi příjemná.


