Při posledním dakarském maratónu měl vážnou nehodu a při vší smůle vlastně obrovské štěstí. Ta cesta do studia vedla vlastně rovnou z nemocnice. No, a když se kamarádi vidí po takové ráně, nemohl jsem se nezeptat – Karle, jak ti je?
Teď už je dobře, už se začínám hýbat. Dva měsíce jsem si poctivě poležel, měl jsem zlomený obratel. Teď už ho dávám dohromady, i sebe dávám dohromady. Začínám se pomalu hýbat. To víš…
Kde je vaše tatrovka a v jakém je stavu?
Naše závodní Tatra je ještě v Tripoli, teď se řeší transport. Bude se muset celá repasovat.
Kolikrát jste šli "přes budku"?
Utrhlo se levé přední kolo, šli jsme přes kabinu a pak pětkrát kolem osy. Zlomený obratel mám z toho, jak jsme dopadli. A celkově jsme dopadli ještě dobře, všechno vydrželo. Výrobci rámu, sedaček i pásů se o to velmi zajímají. Prostor v kabině zůstal v pořádku.
Tak to je síla. Divil bych se, kdybys už nepřipravoval další Dakar. Je to tak?
Je, samozřejmě. Příprava je v plném proudu, musíme na autě vyměnit kabinu, udělat novou nástavbu. V prosinci bychom naši Tatru chtěli opět ukázat na veřejnosti, před odjezdem na Staroměstském náměstí.
Tak ti Karle přeji příjemnou rehabilitaci a mnoho štěstí v dalším ročníku nejtěžšího dárkového maratónu na světě.


